Dvojrozhovor: S VINCI Energies jsme mohli dál růst

Úspěšná rodinná firma s téměř dvacetiletou tradicí. To byl VARS BRNO na začátku minulé dekády. Právě tehdy začala rodina Minibergerova, která společnost vlastnila a řídila, přemýšlet o vstupu strategického investora. V roce 2014 se majitelem tradičního českého dodavatele řešení pro správce dopravní infrastruktury a projektování, stala francouzská skupina VINCI Energies. Klíčovými osobnostmi transakce byla dvojice Tomášů Minibergerů – otec a syn.

Jaký byl impuls k tomu, že jste začali uvažovat o vstupu partnera do VARS?

Tomáš Miniberger ml.: Měli jsme za sebou osmnáct let existence, prožívali jsme úspěšné období růstu, dařilo se nám. Na vyhlašování podnikatelských cen, kde jsme zvítězili, mě oslovil Jiří Hák ze společnosti CORPIN, která se zabývá akvizicemi. 

A nabídl vám, že vám zajistí investora? 

Jr.: Ne přímo. Přišel s myšlenkou, že každý růst má své meze a firma budovaná od základů dříve nebo později narazí na limity – dané procesy a také tím, že nemá přístup na zahraniční trhy.

Tomáš Miniberger st.: Od počátku bylo jasné, že chceme partnera strategického, nikoliv finančního. To hledání pak trvalo asi jeden rok. Chtěli jsme partnera pro růst, partnera, který nám pomůže na zahraniční trhy, a hlavně seriózního partnera. Naše firma byla výjimečná v tom, že jsme byli rodinná firma. Já jsem byl jediný akcionář, manželka byla prokurista a syn předseda představenstva. Ta koncepce se nám osvědčila, ale limitovala rozvoj firmy. Z toho se zrodily ty důvody, které jmenoval syn.

Co si pod představit pod „seriózním partnerem“?

Jr.: Je to partner, u kterého budeme hrdí, že jsme jeho součástí. Chtěli Nabídka VINCI Energies z toho vzešla jako vítěz.

Proč?

Jr.: Umožňovala nám zůstat svými, dala nám bezpečí, stabilitu a zároveň velkou autonomii. Odpovědnost zůstává na našich bedrech. A tak jsme to chtěli. 

Pamatujete si, jak probíhala jednání? 

Jr.: Primárně vše předjednal Jiří Hák. Já si vzpomínám hlavně na finále, kdy jsme strávili několik nocí dolaďováním smlouvy. Jsem moc rád, že ti stejní lidé, kteří u toho tehdy byli ze strany VINCI Energies, jsou tady s námi i dnes. I to vypovídá o stabilitě. 

Sr.: Měli jsme kolem sebe několik případů, kdy firma měla podobný úmysl jako my, ale doplatila na to a zkrachovala. Oproti tomu VINCI Energies vypracovala podrobnou koncepci postupu, ze které jsme mohli vycházet. To, co by nám mohlo způsobit škody, bylo v kontraktu ošetřeno.

Byli i jiní zájemci? 

Sr.: Tehdy nás oslovil i nový majitel jedné naší partnerské firmy. Pan Hák nás před tím důrazně varoval a zpětně jsem rád, že jsme na jeho radu dali. 

Jr.: Jiřímu Hákovi obecně je potřeba i po těch deseti letech poděkovat. Ukázalo se, že mít zkušeného partnera, který vás procesem provede, je k nezaplacení. Podnikatel prodává svoji firmu zpravidla jednou za život a ta rizika jsou obrovská. Nechat je na profesionálovi, který tím prochází dvakrát do roka, je nejlepší možný postup. 

Co podle vás vstup VINCI Energies VARSu přinesl?

Sr.: Zvyšuje se tím vážnost při jednání s obchodními partnery, jsme důvěryhodnější, protože máme standardy jako VINCI. Nejsme pro nové zákazníky neznámí, ale jsme stabilní partner, na kterého se mohou spolehnout. 

Jr.: Určitě jsme se naučili daleko lépe počítat, máme standardy pro řízení rizik, řízení projektů, zakázky, ekonomiku. To jsou věci, které jsme převzali a jsem za ně moc rád. Zároveň nám to přineslo jméno. Jsme součástí největší koncesní a konstrukční společnosti, která se pohybuje v dopravní infrastruktuře. Výhody cítím i v personální oblasti. Ambiciózní lidé v menší firmě narazí po čase na její možnosti, v rámci skupiny ale mohou dál růst. Od nás odešli lidé do jiných částí koncernu a dostali šanci se dál rozvíjet, střídat firmy, čelit novým výzvám. 

Pane Minibergere starší, vzpomenete si na pocity po podpisu smlouvy? 

Sr.: Podpis byl vyvrcholením procesu přípravy smlouvy, který trval téměř rok. Já jsem synovi na začátku poslal koncept kupní smlouvy, který neponechával jedinou věc, která by zůstala nevyjasněna. Ten koncept mám pořád doma. Do podpisu jsem pak už šel s pocitem jistoty, že nedělám chybu. Věděl jsem, že to je ku prospěchu naší rodiny.

Jr.: K podpisu došlo 1. srpna a předcházely tomu dva dny složitého jednání. Nešlo o jednorázový akt, VINCI Energies v prvním kroku získala sedmdesát procent s opcí na zbývajících 30 procent. 

Pane Minibergere, sledujete stále i ve svých téměř 94 letech, co VARS dělá, jak funguje, jak se mu daří?

Sr.: Syn se nikdy nezapomene pochlubit, takže vím hlavně to pozitivní. (směje se) Ty negativní starosti si nechává pro sebe. 

Jr.: I když táta nemá formální vazbu na firmu žádnou, mluvíme o ní spolu v podstatě na denní bázi. Má tu přátelské vazby, chodí na společenské události a je v přátelském vztahu k většině zaměstnanců.

Pokud byste se mohl vrátit do času před deseti roky a znovu rozhodnout, jestli VARS „prodat“, udělal byste to znovu? 

Sr.: Udělal. Na to abychom prosperovali, na to jsme byli příliš malá firma. Silný partner nám umožnil se dál rozvíjet. VINCI tuto svoji roli plní. Má velmi dobré krédo, je vysoce ceněná na burze, prosperuje, je oblíbená u finančníků. Bylo to dobré rozhodnutí. 

Jaká je podle vás budoucnost VARS? 

Jr.: Potenciál trhu, na kterém působíme, se stále zvyšuje. Chceme si udržet pozici lídra, přicházet s novými technologiemi a být partnerem pro správce dopravní infrastruktury. Nejen v hospodaření s majetkem, u kterého potenciál stále roste, ale i v dopravní telematice. U našich klientů vidíme, jak se mění jejich přístup k novým technologiím, učí se stavět na našich systémech, důvěřují jim, používají je. A já bych tuto oblast dál rozvíjel a posouval do železnic a letecké dopravy, a hlavně do zahraničí.